1. let - super, 2. let - super, 3. let - katastrofa

Ve středu jsem měla první let do Pákistánu. Byla jsem hrozně nervózní, ale to asi každý z nás. Nevíte co Vás čeká, jak se k vám bude chovat posádka, kam jít, kam dát kufr, jak si uvázat ten debilní modrý šátek kolem hlavy.... máte prostě pocit, že i po dvouměsíčním intenzivním tréningu nevíte absolutně nic. Naštěstí ke mě přišla Týnka dodat mi odvahu, podpořit mě a naučila mě aspoň vázat tu modrou věc kolem hlavy.


Přijel pro mě bus, přijela jsem do officu, a na pc jsem si udělala Check-in (něco jak když si u nás "píchnete" že jste v práci), pak se vám na PC vygenerují tři otázky, na které odpovíte a jdete do briefing místnosti, kde se setkáte jako posádka, seznámíte se, přijde tam CSM - cabin senior manager, který určí co bude vaše pozice, nějaké info o letu kam se letí, někdy se zeptá taky na nějaké otázky atd... Pak přijde kapitán s first officerem, představí se, taky řeknou pár vět a jde se na letiště.



1. Pákistán

Tento let byl můj "fun flight", takže jsem byla spíš takový pozorovatel, ale už v podstatě všechno dělám s posádkou, ale jsem tam jakkdyby navíc. Už na briefingu to vypadalo dobře. Posádka se mě hned vyptávala odkud jsem, jaký byl tréning, jestli jsem nervózní... no prostě hned projevili zájem a to bylo dobré znamení. Potom přišel CSM, který byl moc zlatý a vtipný. Všichni na mě byli hodní. Byla jsem upozorněna, že jedeme do Pákistánu a že lidi jsou do slova a do písmene blbí (to prosím řekl můj CSM), takže ať jsem trpělivá a neberu nic osobně. Při boardingu jsem pomáhala cestujícím s usazením. Jako já jsem věděla, že jsou to nevzdělaní lidi, ale nikdy jsem se s nima nesetkala osobně a bylo to pro mě nepochopitelné, že týpek má na lístku číslo sedadla 18, a přišel až za mnou dozadu, kde byly sedačky s pořadovým číslem 33 a že on prostě neví, jak vypadá 18, takže to nenajde. A takových bylo víc. Dokud se s tím nesetkáte osobně, nedovedete si představit, že v dnešní době jsou i lidé, kteří opravdu neumí číst, ani psát.
 Na téměř každém fun flight je tradicí, že sedíte na odlet i přílet v kokpitu. Měla jsem super kapitána, který mě opravdu bavil. Oni celkově jsou vždycky ti kapitáni hrozně fajn. Takže co vám budu povídat... naprosto nezapomenutelný zážitek. Není jak pilotům. To letadlo se v podstatě řídí samo a oni tam jen sedí, kecají, nudí se a sem tam zmáčknou nějaký čudlík :D samozřejmě to tak není!!! ale každému lajkovi jako mě to tak na první pohled připadá, když si tam sedne a pozoruje co dělají nebo spíš nedělají :D Jinak se nic zásadního na letu nestalo. Rozdali jsme jídlo, pití a měli jsme až do konce letu volno. Jen jsme sem tam chodili k pasažérům, kteří si na nás zazvonili. Měli jsme tam jednu maminku s dítětem. To dítě jelo jen v pyžamu a vypadalo opravdu nemocně. Náš CSM měl volné místa v první třídě, tak je tam přesadil. Ta matka tam seděla nad tím děckem s hrůzou v očích, pořád kolem něho lítala a fakt to nevypadalo dobře. CSM šel několikrát za kapitánem, aby ho pravidelně informoval o stavu, pro případ, že by se muselo emergency přistát na nejbližším letišti. Naštěstí to však nebylo potřeba a přistáli jsme tam, kde jsme měli. Na letiště byla přivolaná sanitka, která přijela až k letadlu. Otevřela jsem pro ně protější dveře a přinesli vozík. Náš CSM chtěl to dítě vzít a položit ho do toho vozíku, ale matka nechtěla, že to udělá sama. Tak ho vzbudila, a položila ho na vozík. To děcko mohlo mít tak 4-5 let. Kdo mě zná, tak ví, že já děti moc v lásce nemám :D ale když jsem to viděla, jak ta matka byla nešťastná, položila to dítě do vozíku, odešla pro věci a v tom ten kluk začal brečet tím dětským bezmocným pláčem jakože kde je mamka????? a ještě jste viděli, jak se svíjelo v bolestech.... no teď když si na to vzpomenu, mám opět slzy v očích. Cítíte hroznou bezmoc. No a to byl prosím můj první let :) - ve zkratce samozřejmě.

2. Indie

Dohromady máme dva fun flighty, ale toto byl už můj normální let, kde jsem už nebyla posádka navíc, jelikož se letělo na stejném letadle jako den předtím, takže se předpokládalo, že už to všechno vím :D Co se týká posádky, tak byla ještě lepší než na Pákistán. Měla jsem tu stejnou cabin seniorku (CS), která byla úplně zlatááááá a jelikož jsme se viděly den předtím na letu do Pákistánu, tak věděla co a jak a byla trpělivá.

Jen abych vysvětlila rozdíl mezi CSM a CS. Tak CSM je víc než CS. Je to manažer celého letadla, kdežto CS má na starosti ekonomy třídu - takže i mě. CSM je celou dobu v první třídě a skoro se s ním nevidím. Takže nejdůležitější - když nepočítám kapitána je CSM, ale pro mě osobně je to CS, protože ten je můj přímý nadřízený na palubě.

O letech do Indie mi bylo řečeno, že ať se připravím, že jsou to lidi, kteří hodně chlastají a že opatrně s alkoholem, protože ožralí pasažéři je to co opravdu na letu nechcete. Co se týká jejich vzdělanosti a těchto věcí, je to na podobné úrovni jak Pákistánci. No pro mě byli Indové horší než Pákistánci. Neuměli ani základní slovíčka, takže se s nima domluvit, to bylo opravdu nemožné. Říkám: "chicken, lamb or vegetarien? odpověd: "yes" :D Tak jsem se zeptala ještě jednou a když na mě zase hleděl jak tele, tak jsem mu prostě něco dala a šla jsem dál. Začíná se vždycky s jídlem a za jídlem jde vozík s pitím. No já když jsem jela s tím vozíkem a viděli že nabízím jídlo, tak i přesto mi strkalo asi deset lidí pod nos ruce s kelímkama a vykřikovali tam: whiskey, whiskey, whiskey... wait pleaseeeeeeee :D No a když teda už jedete s tím pitím, tak většinou to probíhalo tak, že jste jim nalili whiskey, kopli to do sebe a natahli ruku, že nalej další :D. Nalila jsem jim teda ještě jednu, ale to bylo maximum, protože se musí dostat i na ostatní. když jsem kolem sebe měla několik rukou už jsem ani neveděla, kdo už měl a kdo ještě ne, tak sem jim řekla, že mám jen dvě ruce :D To bych asi neměla, ale prostě už jsem byla zoufalá a vyhrklo to ze mě ani nevím jak :D Ale oni mě stejně nerozuměli, takže to je jedno :D Způsob jakým na nás volají je třeba lusknutí, nebo "hej", "čččč" atd atd.. ale na to jsem byla připravená dopředu. Neví prostě jak jinak by na sebe upozornili, protože neumí jazyk. Takže jim to nemám ani za zlé.

3.Bankok

Původně jsem byla natolik vytočená, když jsem přiletěla do Bankoku, že jsem si řekla, že napíšu upozornění, že tento článek bude obsahovat vulgarismy, takže kdo nechce, ať to radši nečte :D ale už jsem se celkem uklidnila, takže se to asi bude dát číst. Ale nezaručuju, že se to sem tam bez nějakého toho slova neobejde.
Už na briefingu jsem cítila, že to není dobré. Seděla jsem tam jak pecka, všichni věděli, že to je můj fun flight, ale nikdo se semnou vůbec nebavil :D byly tam tři thajky, které mezi sebou mňaukaly tu jejich hatmatilku, pak dva bahrainčani i se CSM, takže ti mluvili převážně arabsky, pak jedna ruska - celkem v pohodě holka, ale taky nijak družná a pak se už jen čekalo na CS. Ta přišla pozdě, neupravená, vlasy sepnuté skřipcem, nějaký makeup, nebo řasenka? na co, že... nějaká francouzská manikura nebo červený lak? na co.... boty, které si máme obouvat až v letadle už na briefingu, proč ne.. nějaký úsměv? na co... a takový člověk je můj přímý nadřízený a má mi jít přikladem. No potěš. Náš CSM se mě ptal, že co budu dělat v Bankoku jestli shopping? tak říkám, že jsem tam ještě nikdy nebyla, takže nevím a on že: tak kdo se o ni postará lidi??? a nikdo se nepřihlásil :D :D :D tak říkám aha. no pěkně.. Připadala jsem si jak debil, tak říkám, že nevadí, že v pohodě, že stejně asi budu unavená a budu spát. Letěli jsme tím největším letadlem co máme A330 a byla jsem úplně ztracená. Motala jsem se tam jak kača a evidentně jsem jim tam zavazela. Všichni si dělali svoji práci a já jsem tam jen tak stála a čučela na ně. Ptám se jich jestli můžu s něčím pomoct a setkala jsem se s jednoznačnou odpovědí: "ne" :D když ne tak ne no. já se vnucovat nikomu nebudu. Začal boarding, tak jsem uvítala lidi, posadila je, někteří si zase vymýšleli, že jestli můžou sedět tady a tam... no ne prostě nemůžeš! je to full flight, tak si lápni na řit a čuč!! :D ale samozřejmě se snažíme vyhovět co to jde. Naše CS tam stála opřená o sedačky s naprosto nasraným xichtem a takhle vítala pasažéry. No já když jsem ju viděla, nechápala jsem, že takový člověk může být manažer kabiny. Kde jsou nějaké standardy naší společnosti, kterýma se máme řídit a které nám neustále připomínají? Když mě ta práce už natolik nebude bavit, tak se na to prostě vyseru a nebudu otravovat život i ostatním ne?
Když jsme šli na service tak nejdřív šel ten jeden bahrainčan s jídlem a já za ním otočená k němu zády s pitím. Několikrát se mi povedlo, že jsem do něj drcla, když jsem neviděla za sebe, že tam ještě stojí. Vždycky jsem se jen usmála a říkám sorry, a dál jsem to neřešila. Po servisu za mnou přišel a říká mi: "hele příště se dívej, kam jdeš, já si nepřeju, abys do mě tak vrážela" No tvl, hledím na něho jak debil a říkám si: no to si ze mě děláš prdel ne????? :D Aby ses neposral tvl!! no moje nervy fakt. Po servisu nám dala CS 2 hodinky volno. Nevěděla jsem co budu dělat, tak jsem šla dopředu do první třídy za CSM, ten mi uvařil kafe, piloti si mě zavolali do kokpitu a tak jsem strávila svoje dvě hoďky volna. Potom jsem se vrátila a přišla za mnou CS s opět nasraným xichtem (ona se vlastně ani jinak netvářila), a říká mi "velmi přívětivým" tonem: "kdes byla?" Jsem se na ni podívala a říkám si v duchu, kde bych asi tak byla??? odskočila jsem si zaplavat dole do oceánu a vrátila jsem se.... no kde bych asi tak byla??? že by celou dobu v letadle???? Tak říkám, že tady v první třídě... No ta na mě spustila, že to bylo naposled, že když někam půjdu, tak ji to musím oznámit, že ona musí vědět, kde je její posádka. Tak říkám, ok sorry, že jsem to nevěděla, že jsem myslela, že když máme volno, tak to nemusím říkat. No od té doby jsem tam seděla už jak pecka a oznamovala jsem ji pomalu i moje odchody na záchod. Ta ruska mě viděla a říkala ať si z toho nic nedělám, že zažiju ještě daleko horší. No ještě jsme to chvilku rozebírali a řekla ať si to hlavně neberu osobně, že je to prostě můra a že ona když nastoupila, tak první tři měsíce bečela velmi často skrz některé lidi, ale že po nějaké době se stanu imunní a bude to ok. Po příletu do Bankoku se celá posádka vyhrnula z letadla samozřejmě po stejných skupinkách. Thajky spolu, arabi spolu, já, ruska a piloti. Vůbec jsem nevěděla kam jít, tak jsem jim pořád byla v patách, aby se mi neztratili, protože jinak bych byla v koncích. Já kdybych nepřišla do autobusu a někde se jim po cestě ztratila na letišti, nikdo by si toho ani nevšiml. Na hotelu jsem se jen převlíkla a šla jsem ven. Procházela jsem se, ale jen do takové vzdálenosti, abych se neztratila. Je to na houby, když nevíte kam jít. Navíc jsem byla tak strašně unavená, že jsem to po chvilce vzdala a šla zpátky na hotel. V podstatě jsem to celé prospala. Ale říkám si, že to je tím, že to je začátek a postupem času si zvyknu a nebudu bývat tak unavená. Cesta zpět už byla celkem v pohodě. CS furt stejná kráva, ale ostatní se se mnou aspoň snažili více komunikovat. No, že by to byl můj fun flight se opravdu říct nedá a opravdu jsem si ho neužila.