Čtvrt roku za námi

Nezdá se to, ale už jsem tu čtvrt roku. Uteklo to celkem rychle, ale už bych se pomalu i ráda podívala domů. Žádala jsem si o dovolenou teď v září a pak někdy v listopadu. Ale bohužel dovolenou mi neschválili. Vlastně nikomu z nás. Prej mají málo crew, takže teď prostě dovolenou dostat
nemůžeme, takže prej MOŽNÁ v listopadu.  Vůbec nemám tušení, kdy se podívám domů, ale co vím, tak že to určitě nebude v září ani říjnu.



Dostali jsme nový roster na zbytek září a na začátek října. Z těch zajímavých letů - layoverů jsem dostala poprvé Manilu na Filipínách a zase Londýn za který jsem happy. A ještě víc jsem happy, že jedu do Londýna v den výplaty :D :D :D Teď v září máme konečně dostat totiž i započtené letové hodiny, takže na to čekáme jak na smilování, jelikož se základem se tady žije opravdu hořko těžko. Včera jsem se vrátila z dalšího Bangkoku. Tentokárt už to bylo daleko lepší. Letěla jsem s Mončou ze Slovenska, takže jsme si pořád měly co povídat. Ona byla v Bangkoku poprvé, já podruhé. Takže jsme se zeptaly kam máme jít. Šly jsme se podívat do nějakého nákupního centra, ale teda nic moc a potom, že se máme jít podívat do nějaké části NANA, což je typická thajská ulice plná pouličních prodejců atd. Tak jsme si vzaly tuk tuk (motorizovaná tříkolka, která se tu používá jako taxík). Bylo to opravdu dobrodrůžo :D nejdříve jsme se bály, že to nepřežijem, ale pak jsme si zvykly. Řídí si tam každý jak chce, kličkuje se mezi autama, otáči se do protisměru...no divočina. Jely jsme strašně dlouho, protože ulice byly přeplněné všema dopravníma prostředkama a neustále jsme stály v zácpě. Nakonec jsme dorazily na místo a už byla tma. Zaplatily jsme nějaké směšné drobné za takovou štreku. Úplně jsem se divila, že jsme platily tak málo a to nám pak ještě jedna letuška řekla, že jsme mu ještě zaplatily moc :D ale tak my jsme nevěděly a on to evidentně věděl, tak to zkusil a prošlo mu to. Na druhou stranu, jsou to chudí lidé a pro mě to i přesto byly drobné, tak proč mu to nedat.

Když jsme dorazily na místo, vypadalo to tam všelijak a upřímně moc dobře jsem se tam necítíla. Všude byl neskutečný smrad! Na ulici se vaří na takových pofidérních kamínkách a vařičích různé "pochoutky". Nevím co to bylo za masa, ale bylo jich tam hodně. Normálně to tam v tom horku měli syrové někde pohozené v kýblu a postupně to tam smažil a prodával. Aj vajíčka... Nevím teda co z těch vajíček dělali, ale jeden vím, že tam třeba dělal vafle. No já bych si to nekoupila nikdy v životě. Nechápu, že ti lidi, kteří si to kupují jsou ještě mezi živými :D A teď si představte, že jsou vedle sebe takto třeba 4-6 stánků, které tyto pochutiny smaží... no ten smrad vám nedokážu popsat, ale mě aj Moni se kolikrát navalovalo. Samozřejmostí měli i všechny možné druhy brouků a já nevím jakého dalšího hmyzu. Prostě týpek jede na kole a na jedné straně toho kola má přišroubovaný stánek s tím, co ho živí. Neskutečné. Pak jsou tam naštěstí i hezké stánky s čerstvým ovocem, květinami.... Ale jako těch transvestitů co tam je :D to nešlo poznat co je ženská, co chlap, ale ti lidi vypadali kolikrát strašidelně, někteří až nechutně. Jinak se tam na ulici prodávají všechny možné erotické pomůcky a dokonce i viagra :D No určitě bych si tam něco takového koupila :D
Zpátky do hotelu jsme jeli metrem. Tuktukem se nám už nechtělo a navíc jsme zjistily, že je to jenom dvě zastávky metrem :D Takže tu cestu co jsme jely tuk tukem asi hodinu, jsme metrem zvládly asi za 2 minuty :D

Ráno v 8 na nás už čekal autobus, že nás odveze na letiště. Před tím jsem si zašla ještě do Starbucks na kafí. Dali mi ho do mojí termosky a říkala jsem si, že si ho vypiju až v letadle. V půlce cesty na letiště jsem si uvědomila, že neprojdu s půl litrem tekutiny přes security, tak jsem se to snažila rychle vypít. Na letišti jsem to do sebe házela jak nic. Potom v průběhu letu za mnou přišla moje CSM (která byla mimochodem nejlepší co jsem zatím měla... neskutečně usměvavá a pozitivně naladěná), že ji na letišti kdosi řekl, že jedna z tvých crew pije kafe a za ní jsou lidi s foťákem a fotí si to tam a mohla by být v záběru. Řekla mi, že ona osobně si toho vůbec nevšimla, že jí to vůbec nevadí, jen pro příště ať si dávám pozor, že někdo jiný by to mohl nějak přehnaně řešit, reportnout mě a mohla bych z toho mít problém. No bože, jako někteří lidé musí mít asi opravdu strašně nudný život, když si všímají takových věcí. No to jen tak pro představu, že být letuškou znamená opravdu striktní dodržování pravidel letecké společnosti a jakmile jste v uniformě, tak v podstatě nemůžete vůbec nic. Jsme pod neustálým monitoringem všichni.... i v civilu.... Ale v uniformě? To je tady velká věc. Například být v uniformě na letišti a telefonovat? Nebo jenom držet v ruce telefon? No tak máte minimálně warning letter! Žádná sranda.

Před boardingem při cestě zpět nám CSM řekla, že většina našich pasažérů jsou islámští poutníci, kteří letí do Saudské arábie do Mekky, což je nejposvátnější islámské poutní místo a každý muslim by ho měl alespoň jednou za život navštívit. Ti lidé byli thajci, ale vyznávají islám. Jsou to lidé, kteří neumí číst ani psát, nerozuměli ani mezinárodním slovíčkům typu "toilet". Boarding byl opravdu dlouhý a žádná sranda. Protože úplně každého jsme museli usadit, protože nikdo z nich nevěděl jak má najít svoje sedadlo. Jak by taky mohli, když neumí číst ani psát. Většina těch lidí byla v letadle poprvé a zřejmě i naposled v životě Nikdy neviděli záchody, nevěděli jak se používají. To jsem se přesvědčila, když jsem je v půlce letu šla zkontrolovat. Toaleťák netknutý, všude bordel, mokro (doufám, že to byla jenom voda :D ), a záchodová misa plná. Tak jsem to jenom spláchla a víc jsem nebyla ochotná udělat. Ale jinak vám můžu říct, že to byli moji nejzlatější pasažéři, co jsem zatím měla. Už při boardingu jsem zpozorovala, že si nás fotili a vůbec všechno v letadle. Potom z ničeho nic ke mě jedna ta paní přišla, chytla mě za ruku a druhou kolem pasu a aniž by cokoliv řekla a naproti ní stál nějaký týpek a že nás vyfotí :D tak jsem byla překvapená, ale bylo to zlaté. Pak jsem vzala svůj mobil a začala se s nima taky fotit. Uviděli to ostatní a vykřikovali thajsky, že oni chtějí taky :D Tak jsme tam měly s Moni takovou 10ti minutovou zábavu. Když jsem si k té jedné paní dřepla, že se s ní vyfotím, úplně si přitiskla její obličej k mému. Nejdřív jsem se lekla, takové těsné blízkosti, ale prostě ona to měla v péčku a vůbec jí to nepřišlo divné, tak nebudu dělat zagorku a přitiskla jsem se taky. Druhá paní mě zase chytla kolem ramen jakože "whats up bro?" :D :D :D  No sranda. Nejvíc mě na nich bavilo, že když mi chtěli něco říct, tak na mě začli mluvit thajsky a já jsem samozřejmě nerozuměla ani slovo, tak jim říkám, že sorry I dont understand a ještě jsem jim to i naznačovala mimicky, jakože krčila jsem ramenama, kroutila hlavou ze strany na stranu a oni to pořád opakovali dokola a mysleli si, že když to asi zopakují po 4. , tak že na po páté už jim budu rozumnět :D Když jsem se s nima loučila na konci letu v Bahrainu, děkovala jsem jim Thajským způsobem - ruce sepnuté a úklon. Všichni mi to opláceli a někteří mi objali mé dlaně jejich dlaněmi a uklonili se k nim. Byl to krásný pocit.

Ale samozřejmě ne všichni pasažéři byli tak zlatí. Měla jsem tam jeden vzdělaný evropský pár. Evidentně briti. Nesnáším ten jejich přízvuk!!!!!!!! Byla to mladá dvojice. A už od začátku jsem věděla, že mě budou srát :D Když jsem obcházela kabinu, kdy poučuju pasažéry, aby se připoutali, tak se mě ten mladý zeptal tím svým přizvukem, který mi připomíná jak když mluví teplý pražák s plnou pusou žvýkaček prej: chtěl bych se zeptat, vidím, že v první třídě jsou volná místa, můžem si tam jít sednout? Při takovéto otázce se musím zhluboka nadechnout, protože já prostě nepochopím, jak se mě evidentně vzdělaný člověk může zeptat na tak debilní otázku! Ikdyby v první třídě nebyl vůbec nikdo, mě osobně by prostě nenapadlo se na to zeptat :D prej: is it phoshibhleeeeeeee??? Tak říkám: no sir, its IMphoshibhleeeeeeee. Tak prý proč? Ježíši proč asi? zkus se zamyslet tvl? A nejvíc mě na tom štve to, že vím, že ten týpek umí luxusně anglicky oproti mě a nemůžu mu to vysvětlit, tak jak bych chtěla. Tak jsem mu řekla, že za letenku do první třídy si musí zaplatit. A on že: ale jsou tam volná místa!!!!! No to sice jsou, ale když někdo uvidí, že tam sedíte, tak tam potom budou všichni chtít sedět. Ještě jsem mu hrozně chtěla říct, že jak by k tomu přišli ti lidi co si za ty místa zaplatili, kdybych vás tam usadila zadarmo? to by vůči nim nebylo fér. Ale na takové souvěti bych potřebovala víc času, abych si to promyslela do angličtiny, tak jsem sen a to vykašlala :D :D :D Šla jsem dozadu do galley a říkám to tam kolegyním a ta jedna (Maročanka) mi řekla, že je viděla jak se tam líbali a že prostě ju jako muslimku to uráží a že by si měli uvědomit, že jsme arabská letecká společnost a měli by to respektovat. Nejdřív jsem v duchu převrátila oči a mávla rukou, ale pak jsem šla kolem nich a viděla jsem je jako.... mě nevadí, když se lidi vodí za ruce, dají si pusu.... Ale toto bylo opravdu nechutné, se tam oblizovali, jak kdyby se chtěli navzájem sežrat. No to si opravdu můžou nechat na doma.
Pak mě vytočili ještě několikrát, když jsem je obešla s čajem a kávou a samozřejmě nic nechtěli a po 5ti minutách na mě zvoní, že ona chce čaj. Donesu jíq čaj a on mi řekne, že on vlastně chce taky,??? A prej jaký je to čaj? Nevěděla jsem.... :D tak říkám: ovocný! :D prej ok. Samozřejmě byl to černý čaj, ale nestěžoval si :D :D :D Pak jsme měli na výběr při jídle chicken or fish. A jaký druh ryby to je??? Ježíš nevím, jak to mám vědět, prostě chicken nebo fish,???? A na snídani byl sladký cake a prej jestli je v tom pouze čokoláda nebo jestli to obsahuje i nějaké oříšky či arašídy? Boha vypadám snad na to, že jsem to pekla nebo vařila tu rybu???
A potom se nad tím zamýšlím a říkám si, že možná nakonec mám radši asi ty nevzdělané vděčné lidi než ty co umí sice spláchnout hajzl, ale mám je stochutí prohodit okýnkem. Jenže to si fakt nevyberete. Byly tam i dvě holky, takové strašně milé, usměvavé, poděkovaly, poprosily, nevrátily vám tácek jak od prasat, nestěžovaly si, hrozně sympatické. Tak jsem se jich zeptala odkud jsou a že Germany. Tak říkám jéééééé sůsedi!!! Já jsem z Česka, tak úplně že jéééé supér a chvilku jsem s nima kecala.

Takže tento let bych zhodnotila jako pro mě doposud nejzajímavější a mám na něj spoustu vzpomínek. Jinak pořád lítám všude možně a lety mi už splývají, takže píšu jenom vyloženě zážitky, které se mi vryjou do paměti. Zítra letím do Manily. Je to 9ti hodinový let, tak nevím jak toto přežiju, protože už do Londýna či Bangkoku, což je 7 hodin umírám nudou v letadle. Tak uvidíme, snad bude dobrá crew. To je základ.