Verbální a fyzické harašení na letech

Dost živě si pamatuju let ze Saudské arábie. Nejsou to dlouhé lety a proto bývají dost náročné z hlediska nedostatku času na servis. Musíme fakt "létat" hore dole, aby jsme všechno stihli. Proto není dost času na individuální žádosti pasažérů a díky tomu máme i spoustu stížností na těchto konkrétních letech.

Mezi nejtypičtější individuální žádosti pasažérů patří hlavně voda. (vátr vátr)😆  a to při všech fázích letu. Samozřejmě nejlepší je, když behěm boardingu, kdy je v letadle jedna ulička plná lidí hrnoucích se dovnitř vám pasažér řekne o vodu. Většinou řeknu, že ať počká než skončí boarding, protože logicky, když se dostanu do kuchyňky dozadu letadla, tak pak se už těžko dostanu nazpátek. Jedině že bych přeletěla všechny ty lidi v uličce. No a nejlepší jsou ti, co mi odpoví že prostě nééééé oni tu vodu potřebujou teď hned, protože si potřebují vzít tabletky a ti co mě úplně dorazí jsou ti, co už tam s těma 100 tabletkama v ruce na mě mávají, abych jim to jakože věřila. Já nevím prostě no. Já když vím, že přesně na minutu a sekundu si musím vzít tabletky, vždycky bych měla u sebe vodu. Myslím si, že tu flašu vody v duty free si může dovolit každý. Ale tak já jsem jiná evidentě.

Když skončí boarding, snažíme se do kabiny nevcházet, pokud to není nevyhnutně nutné. Protože jakmile tam vkročím a nedejbože dám pasažérům oční kontakt, tak to je pro ně jakýsi automatický impuls si něco vyptat. Jeden chce vodu, druhý chce džus, třetí chce deku, čvrtý chce nové sluchátka, pátý byl na záchodě, když jsme rozdávali sluchátka, takže on chce taky, šestý chce vědět proč už neletíme, sedmý  mě informuje dopředu, že je vegetarián a neobjednal si vegetariánské jídlo, takže si chce už teď jedno rezervovat, osmý chce ať mu vyhodím jeho prázdný kelímek od kávy ze starbucks, a takto bych mohla pokračovat do nekonečna.

Jakmile vzlétneme, sedíme připoutaní až dokud nám kapitán nezavolá, že už se můžeme bezpečně pohybovat. I v této fázi letu pasažéři mačkají ty zvonečky a myslí si, že já tam snad dojdu, kdyz vzlétáme. No prostě bezmozci. Potom tam teda dojdu a on mě je ještě schopný zjebat, že mačkal ten zvonek minimálně třikrát. A když se ho zeptám, co teda bylo tak strašně důležité, že to nemohlo těch pár minut počkat, tak mě řekne, že chce nové sluchátka třeba. Na palicu!

No a potom připravujeme servis. Nám to tam ten catering nedoveze nachystané, tak jak to vidí pasažéři v kabině. My to do té podoby musíme nejdřív nachystat a oni si neuvědomují, že to trvá chvilku a pokud nás pořád volají a jeden chce to a druhý ono, tak to opravdu potom nezačneme ten servis nikdy. A nejlepší jsou ti, co se zeptají, že proč nám to tak dlouho trvá 😅 No moj zlatý, kdybyste nás nevolali kvůli každé kravině, už bysme možná aj začali.

Bóže to jsem se zase rozepsala! Tak konečně k té situaci na letě do a ze Saudi. Po cestě tam nám během boardingu přišel poslední pasažér v typickém arabaském oblečení a byl tak na kašu, že nemohl ani chodit. Nad těmato lidma se nikdy nepřestanu pozastavovat. Jsi oblečený v arabském kroji, letíš do saudské arábie, kde je alkohol maximálně striktně zakázaný a najebeš se na letišti takovým způsobem? Tento pasažér musí byt z letu offlodnutý. V první řadě pozemní personál udělal chybu, že ho ipřesto v jakém byl stavu dopravili do letadla. Protože jakmile pasažér překročí prah letadla, je to crew problém, ne pozemního personálu. Pokud bysme odletěli s takovým pasažérem, za prvé je tam riziko, že by mohl být během letu agresivní. Na každého alkohol působí jinak. Za druhé, po příletu do Saudi by ten pasažér šel okamžitě do vězeí a za třetí nám jako aerolince by hrozilo podrobení důkladné prohlídky letadla, zda je přítomen alkohol na palubě, což je striktně zakázano. Takže pasažéra jsme po scénách offloadli a odletěli jsme se zpožděním samozřejmě.

Letěli jsme na velkém letadle na Boeingu. Cesta nazpět plný let. Já jsem stála během boardingu na svém místě a vítala jsem pasažéry. Boarding už byl téměř u konce. Už se čekalo jen na pár lidí. Všimla jsem si jedné dámy v abáji, která neustále měnila svoje sedadlo. Tak jsem se jí zeptala, jestli potřebuje pomoct, že jestli ví, kde má sedět. Řekla mi, že nepotřebuje help. Tak si říkám, ok.
Jenže tato paní se neustále přemístňovala. Tak jsem se ji znova zeptala, že jestli je všecko ok a ona že jo a tak jsem jen dodala, že ok, ale že nechápu, proč si neustále mění sedadlo a že boarding ještě neskončil. No a na to si něco zamlela v arabštině a všichni pasažéři, co seděli naokolo a slyšeli to se začali smát. Já jsem samozřejmě nerozuměla ani slovo, takže mi nebylo přijemně. No jenže jedna moje arabská kolegyňka byla v dostatečné vzdálenosti na to, aby slyšela co dotyčná řekla. Okamžitě za tou ženskou šla a řekla ji v arabštině, že ona ji slyšela co řekla a že takovéto chování není akceptováno na palubě letadla a že ať se nad sebou zamyslí, jelikož se vrací z posvátného místa a měla by být plná dobra a pozitivní energie a ne se takto chovat.
Potom přišla za mnou a informovala mě, že v arabštině řekla něco v tomto smyslu: "ty drž hubu nebo ti ukážu ty krávo"
Tvl mě to tak strašně vytočilo!!!!!!!! Já se málo kdy dokážu nad takovéto věci povznést, takže to ve mě vřelo a měla jsem totálně nervy. Po vzletu jsem to psychicky nevydržela a šla jsem si požalovat k manažerovi letu 😀 Byl to super chlap. Jeden z mých oblíbených, o kterých vím, že se za crew postaví, maká a prostě člověk v něm má oporu a cítí se dobře na letě. No a nakonec mě ještě zprdl, že proč jsem mu to neřekla, když se to stalo. Tak jsem mu vysvětlila, že jsem ho nechtěla vyrušovat s blbostma, že měl plné ruce práce s pozemním personálem a milion papíru podepisovat a blablabla. Tak se mě zeptal, kde ta ženská sedí, šel za ní, dal jí totální proslov a ta ženská byla znenadání maličká jak já, když jsem měla jít ve škole v matice k tabuli! Upozornil ji a celou rodinu na to, že takovéto chování k posádce je nepřijatelné a kdyby to věděl než jsme zavřeli dveře letadla, že by trval na tom, aby byli ona a celá jeji rodina offloudnutí z letu.
Já vím, že to teď nezní, že bůhví jaká story, ale mě to tehdy tak strašně fakt urazilo, že si to pamatuju stále živě.

Crew má právo offloudnout z letu kohokoliv, kdo se chová nevhodně během boardingu. Ožratí.... nebo fakt stačí pokud se k nám chovají z jakéhokoliv důvodu vulgárně, nebo pokud jen zvyšují hlas na posádku... Prostě když už takto se chovají pasažéři a ještě jsme ani nevzlétli... Jak to potom bude vypadat během letu. A tam už není tak jednoduché, jak zastavit autobus. Tady se bavíme o letadle a nemožnosti úniku, zastavení a omezených prostředků, jelikož se nacházíme ve výšce 10 Km.

Pár týdnů na to jsme letěli z Londýna. Já jsem pracovala ten let v business class, takže jsem do ekonomy ani nepáchla, ale crew ze zadu stále chodili informovat manažera, že mají na letu opitého pasažéra a že se stále dožaduje víc alkoholu, ale že už mu nechtějí nalévat. Takže manažer rozhodl, že alkohol se tomuto pasažérovi již podávat nebude. Po nějaké době cabin seniorka z ekonomy volala, že pasažér začíná být agresivní. Náš manažer tedy za ním několikrát během letu šel a vždycky se ho podařilo tak nějak uklidnit. Ikdyž jsem žena a měla bych se bít za rovnocennost mužů a žen v pracovních poměrech, tak z vlastní zkušenosti musím říct, že vždycky se cítím mnohem ale mnohem líp a bezpečněji, když je na letě v posádce minimálně jeden muž a mělo by to být dle mého názoru pravidlem.
No a všechno vypadalo, že jsme zvládli a přistáváme konečně doma v Bahraině... Všichni sedíme na svých značkách a čekáme až letadlo zastaví. Když letadlo zastavilo, pasažéři se pomalu začínají chystat na odchod z letadla. Já jsem měla na starosti hlavní východové dveře. Takže musím čekat, až pozemní personál připojí schůdky nebo bridge k letadlu a jakmile je vše ready, tak mi dají znamení a já můžu dveře otevřít. Trva to cca pár minutek. Bridge byl už téměř připojený k letadlu, když nám zazvonil telefon. Můj kolega to vzal a podle jeho výrazu tváře jsem pochopila, že se asi něco stalo"
Takže náš opitý pasažér se po přistání odebral do zadní kuchyňky, kde se stále dožadoval alkoholu. Po odmítnutí cabin seniorkou se naše cabin seniorka dočkala brutálni facky ze strany pasažéra. Ta se chudinka rozplakala, protože to samozřejmě nečekala a ona ještě to je taková dobrá duše z Thajska. Takže volala dopředu co se stalo. Okamžitě jsme informovali kapitána a kapitán informoval pozemní personál a ten policii. Potom volali me, že nemůžu otevřit dveře, dokud policie a ostatní personál nedorazí k letadlu. Kdyby se tento incident stal během letu a pasažér by nepřestal být agresivní, zřejmě bysme ho museli spoustat na což máme samozřejmě prostředky a jsme na tyto situace trénovaní. Jakmile dorazili posily, dostala jsem povolení otevřít dveře. Pasažéra si odvedla policie na policejní stanici a s ním odešla i naše cabin seniorka a další crew jako svěděk. Upřímně co se dělo tam už nedokážu říct, ale neuvěřitelně vysoká pokuta minimálně a i možnost vězení na nějakou dobu. Tresty jsou přísné.

Můžu vám říct, že letušky taky vyloženě nesnáší jakýkoliv fyzický kontakt od pasažéra. Typu ťukání na rameno, tahání za zástěru, chytání za ruku... Když jste v restauraci, taky netaháte číšníka za ruku nebo za uniformu. A je také spousta pasažérů z určitých nejmenovaných zemí, kteří na vás sahají účelově. Podotýkám i za takovýto fyzický kontakt máme právo zavolat po přistání na pasažéra policii. Některé holky jsou dost přecitlivělé na tyto věci. Já bych to moc neřešila, kdyby to nebylo přes čáru. Ale speciálně crew z arabských krajin jsou nekompromisní a je jim jedno, pokud to třeba i pasažér myslel jako vtip.

Na jednom z dalších letů shodou okolností opět Londýn. To jsem byla na pozici v ekonomy kabině. Měli jsme v poslední řadě starší pár. Paní už od začátku letu vypadala zmateně a ne ve své kůži. Ptali jsme se dědy jestli je v pořádku. Prej byli na dovolené a vracejí se, protože paní byla hospitalizovana v nemocnici, ale že by měla být v pořádku. Během letu, babi začala být agresivní k jejímu manželovi. Bila ho, křičela na něho, sprostě mu nadávala... Bylo mi ho strašně líto.  Snažili jsme se ji uklidnit, ale nedala se. Potom zase za chvilku byla ok. Bylo to na střídačku v pohodě a za chvíli zase totální záchvaty vzteku. Manžel ji držel ruky, aby ho nemohla bít a tak na něho plivla. Jenže dědovi už pomalu docházely síly, tak si místo něj sedl vedle ní můj kolega a držel ji on. O celé situaci jsme informovali kapitána, kdyby bylo nutné přistát dřív někde. Když se zase dáma uklidnila, tak jsme ji nechali a z ničeho nic se rozběhla ze sedadla a utikala k prostředním dveřím letadla a chtěla je zřejmě otevřít. Takže jsme ji museli "zpacifikovat" naštěstí jsme byli stále v pozoru, takže se nic nestalo. Už jsme měli nachystané věci na spoutání, ale nechtěli jsme k tomu přistoupit, protože přeci jen to byla fakt stará paní. Po příletu jsme čekali na medical staff, kteří si pro paní přišli do letadla a odvezli ji zrovna do nemocnice. Velmi smutný pohled.

To jsou takové situace, které si pamatuju. Je jich samozřejmě víc, ale to si možná zase vzpomenu příště. Mám jednu story na kterou si vynahradím celý jeden článek. Bombová hrozba na mém letě.
takže těším se příště. Snad nevybuchnete zvědavostí do té doby 😆

Vaše Déňa