První týden v Bahrainu

AHLAN WA SAHLAN!! :) aneb vítejte!! S tímto nápisem nás na letišti v Bahrainu přivítaly naše holky, co tu jsou už dva měsíce a bylo to od nich moc milé.
Rozloučení ve Vídni jsem zvládla nad očekávání dobře. Ani slza mi neukápla. Ale připisuju to hlavně tomu stresu, který vznikl po "čekinu" zavazadel, kdy jsem si měla jít zaplatit nadváhu a ten pán mi řekl že: ok, so it is 555 euro :D v tu chvíli jsem vyprskla smíchy a myslela jsem si, že si ze mě dělá prdel, ale evidentně nedělal :D Po kamarádce, která měla nadváhu ještě větší chtěli dokonce přes 700 éček. Prej od nás potřebují nějaký papír, kde je potvrzené, že nám Gulf neúčtuje nadváhu, že ji máme platit pouze na cestě z Vídně do Frankfurtu a z Frankfurtu do Bahrainu už je to jedno. Jenže nikdo nám neřekl, že něco takového máme mít, takže sme to nikdo neměli až naštěstí na jednu z nás, která si vzala úplně všechny papíry, které jsme kdy dostali a tam to bylo napsané. Takže si tento dokument teda okopírovali a uznali to naštěstí nám všem. No i přesto mě zkásnul o 200 euro. Ale furt lepší než 555, že :D

Let probíhal naprosto v pohodě, dokonce jsem ho skoro celý prospala, což se mi nestává moc často, že bych v letadle zaspala. Letušky byly moc milé, věděly, že jsme budoucí kolegyně. Na letišti už nás vyzvedla Wafa (nevím jestli s jednoduchým v nebo dvojitým, ale s dvojitým se mi to líbí víc :), která nás přivítala a starala se o nás po celý první týden každý den ve výcvikovém centru. Na ubytování jsme dorazily někdy kolem snad 21:0, 22:00 už ani nevím a hned ráno jsme měly být nachystané na 7 hodinu ráno. První pocity, když jsme jeli transferem na ubytování byly hrozně depresivní. Ale nebyla jsem sama. Většina z nás měla takové pocity jakože: panebože, co tady dělám, okamžitě chci jet domů.... ale čím jsme tu dýl, tak je to lepší a lepší. Zvykáme si. Četla jsem, že máte v ČR a na Slovensku velká vedra. Kamoška mi psala, že: "závidím ti tu pohodičku u bazénu, tady je celý týden na zdechnutí."To jsem se musela začít smát a napsala jsem jí, co já bych dala za vašich 35 stupňů :D Tady je každý den přes 40 a prej to je ještě příjemná teplota, že v červenci a srpnu to teprve bude "teplo" :D no jestli si chcete představit jaké tu je ovzduší, tak řekla bych, že nejlepší jak si to představit je, že na sebe pustíte horký fén. Přesně tak tu je. První dny jsme byly úplně zpocené, ale postupem času jsme se adaptovaly a je to lepší. Ve třídách je nastavená klimatizace na 19 stupňů, takže vevnitř mrzeme, venku umíráme horkem. Není nic mezi tím. Aspoň, že na pokoji si můžeme klimu regulovat.

výhled ze střechy


Školu máme každý den od neděle do čtvrtka od 8:00 cca do 15:00. První týden byl spíše takový informativní, hodně papírování a organizačních věcí. V našem výcvikovém centru fungují celkem přísná pravidla na dress code. Nesmí být vidět kolena ani ramena. Toto musí být prostě zahalené. Byly jsme s holkama v kantýně na oběd, dvě holčiny si sundaly sako a měli triko bez rukávů. Po obědě už měla Wafa report, že jí z jídelny někdo volal, že takto teda ne. Takže si na to musíme dávat pozor.
I když první dny byly spíše informativní, už jsme se stihli i něco naučit. Učili jsme se všechny naše destinace, jejich zkratky, další všechny možné zkratky se kterýma se budeme setkávat, dále leteckou abecedu a přepočet časových rozdílů. Například v letecké abecedě se moje jméno vyspeluje jako: Delta, Echo, November, India, Sierra, Alpha :) Na konci týdne ve čtvrtek nás čekal první test, který jsem jako většina z nás zvládla na 100%. Měli jsme taky test z plavání a přednášku o tom jak vypadat, kolik můžeme mít prstýnku a na kterých prstech, kolik makeupu, odstíny rtěnek, barva laku na nehty + možné odstíny, jak se starat o uniformu, udržovat si váhu, protože jestli přibereme a budeme potřebovat větší uniformy, tak za to budeme muset zaplatit atd atd.... no sranda :D

Náš pokoj

Absolvovaly jsme taky medical check. Taková klasika, měřili nás, vážili, brali krev, vzorek moči i toho druhého - z čehož máme mimochodem všechny asi zážitek na celý život :D, dále měření tlaku, rentgen plic, EKG atd atd. Samozřejmě se nás ujaly ženy v abájích. Když uviděly mé jizvy po operaci jen se zeptaly, proč jsem na to šla a neříkaly nic, jen, že ony by taky chtěly na takovou operaci jít, ale že by chtěly silikony :D

S holkama jsme navštívily největší nákupní centrum v Bahraině a to teda byl taky zážitek vám povím. Unešené jsme byly z obchodů. Jsou tu snad všechny značky na světě. To bylo furt: "panebože dívej tady!!!! to je ten a ten obchod!!!! uuuuuaaaaaa dívej sem"!!!!! a toto!!!! a toto"!!!! no jestli nás někdo pozoroval, asi jsme musely vypadat vtipně. Otevřené pusy, vykulené svítící oči :D No ta méně příjemná stránka spočívala v tom, že jsme vyrazily v kraťáskách a tílkách. Nákupní centrum bylo plné "abajaček", ale jakože takových těch, kdy jsou celé zahalené a jsou jim vidět pouze oči. Chodily většinou ve skupinkách cca po 5ti a to ste měli vidět ty pohledy. Mě jako nevadí pozornost, ale ten všudypřítomný pohled jak ze strany zahalených žen, tak můžu nebyl příjemný. Jejich pohledy byly cítit na celém vašem těle. Ženy si nás prohlížely a když jsme se náhodou střetli pohledama, ihned odvrátily tvář. Jednou jsem se za nima otočila a ony byly za náma taky otočené. Nejhorší je, že vím, z toho co mám o tomto tématu přečteno, že oni si nás neprohlíží se zájmem a se závistí, že je super, že jsme tak oblečené a ony musí nosit abáje. Oni (i muži samozřejmě), si o nás myslí, že jsme lehké ženy, když to řeknu velmi slušně. Jsme pro ně sprosté, špinavé, provokujeme muže a opovrhují námi. Ale kromě jejich pohledu nám to nedávají nijak najevo. A pokud někdo viděl Sex ve měste 2, tak můžu potvrdit, že ženy skutečně jí tím způsobem, že si napíchnou hranolku na vidličku a strčí ji pod tím šátkem do úst. Ani na jídlo si to z té pusy nesundají.
Ale jsou tu samozřejmě i místní, kteří chodí normálně v civilu.
Jinak když jdeme s holkama kdekoliv za bílého dne po ulici neustále na nás troubí auta, zastavují, ptají se jestli nechceme někam vzít, říkají nám I love you, chtějí se s náma ženit, někteří jsou natolik vytrvalí, že když jdeme pěšky, zastaví vedle nás, jedou zároveň s náma krokem třeba i 10 minut se stáhnutým okýnkem, něco mumlají a my si jich prostě nevšímáme a jdeme dál. Až je to přestane bavit, odjedou. Nic příjemného, ale už to nějak nevnímám.

Včera nám začal pomalu víkend, jelikož tu je od pátku do soboty a tak jsme celá naše třída vyrazili na večeři a poté do klubu. Já na ty diskotéky už moc nejsem. Nemám moc v oblibě kluby, kde je hudba tak hlasitě, že neslyším vlastního slova. Ráda si s lidma povídám a když je chuť, tak i zatancovat, ale tady se dalo jenom tancovat. V uších mi pískalo až do druhého dne do oběda a s ostatníma jsem se tam dorozumívala způsobem, že jsem jim psala zprávy na mobilu. Byl to celkem luxusní klub. Našeho spolužáka Abiho nechtěli pustit dovnitř, protože měl tenisky. Ale jinak to bylo celkem fajn. Hráli tam dobrou hudbu, takže sem tam sem se i já zvedla a zavlnila se a to už je co říct teda :D Měli jsme takovou VIP část hned u parketu, kde stál security a nikoho tam nepustil. Když jsme chtěli jít na parket, odsunul tu pásku a když jsme chtěli zpátky, zase nás pustil dovnitř. Připadala jsem si jak skutečný VIP guest. Pak jsme šli na afterparty. Na vstup čekalo tak "milion" chlapů, ale nás pustili zase přednostně.

Fotek zatím moc nemám. Není moc čas fotit. Každopádně jsem si na svém Facebooku vytvořila album, kde budu fotky přidávat a toto album je veřejné, takže se tam můžete mrknout. Hodím vám sem odkaz. Je tam i videjko ubytování a další věci. Tento článek je asi hrozně dlouhý a já si to uvědomuju a věřím, že takové slohovky se nikomu nechtějí číst, takže se teď pokusím psát častěji, protože i mě nebaví psát tak moc věcí najednou :) Od neděle nám začíná sice 3týdenní peklo -  je to prej nejtěžší a nejvyčerpávající část kurzu, ale i přesto se pokusím si najít čas na pár řádku a na shrnutí nejdůležitějších událostí.

Odkaz na fotky: https://www.facebook.com/denisa.polaskova/media_set?set=a.10201759485503078.1073741828.1659437813&type=3

Denisa