1. neúspěch u konkurzu

V této kapitole bych vám ráda přiblížila, jak vypadá takové výběrové řízení. Je to hlavně pro ty z vás, které pořád sbíráte odvahu na takový konkurz jít, neví co od něj očekávat a nebo jen hledají informace.


Můj první konkurz byl pro saudsko-arabskou leteckou společnost Nas Air (dnes už Flynas).Výběrové řízení bylo v Bratislavě organizované agenturou Meccti. Byl to můj úplně první konkur a šance jsem si nedávala žádné. Šla jsem to vyloženě jenom zkusit, abych nabrala zkušenosti a viděla jak takové výběrové řízení probíhá. Netroufla jsem si jet autem sama a proto mě doprovodil taťka, kterého jsem ubezpečila, že na oběd jsme doma :)

Výběrko začalo registrací, kdy nám organizátorka sdělila, že má pro nás dobrou zprávu a to takovou, že se nebude psát anglický test. Angličtina byla moje slabá stránka a je pořád. Gramatika mě netrápí, používám pořád cca 3-4 časy a s tím si vystačím :D nedělá mi problém rozumět, ale s mluvením mám problém. Informace o tom, že se nebude psát anglický test mě zaskočila. Já jsem si totiž byla jistá, že to bude "kolo" na kterém skončím.

1. kolo byl tzv: Grooming

K výběrové komisi jsme chodili po trojicích, kde chtěli, abychom ukázali zuby, nehty a zeptali se jestli pracujeme nebo ne. To bylo vše. Připadala jsem si jak opice v zoo, jak nějaký exponát, který si prohlíží... no nic moc pocit. Dohromady nás bylo cca 100 a tímto kolem mám pocit prošly skoro všechny holky. A trvalo to cca 2-3 hodiny.

2. kolo "let me introduce my new friend"

Dostaly jsme za úkol vybrat si někoho do dvojice, 10 minut si s dotyčným povídat, seznamovat se a potom budeme přede všema po dvojicích představovat naše nové frendy. Celkem jednoduchý úkol. Byla jsem ráda, že jsme šly s mojí dvojicí hned ze začátku, protože toto kolo trvalo cca 4 hodiny. Bylo to opravdu únavné a i na výběrčí komisi šlo vidět, že už moc nevnímají.

Na základě tohoto kola se organizátorka rozloučila s cca polovinou z nás. Četla čísla, které jsme dostaly u registrace. Holky s čísly, které přečetla měli jít do vestibulu, kde jim oznámila, že jejich cesta zde končí.

3. kolo Group discusson

Rozdělili nás do několika skupinek po 5-ti. Dostaly jsme téma: dostanete 2000 eur na dovolenou. Kam pojedete, proč? Na rozhodnutí se shodněte a pak nám odprezentujte jak jste se rozhodly. Při naší diskuzi kolem nás výběrčí komise kroužila, pozorovala nás a dělali si poznámky.
 Po skončení jsme odcházely do hlavního sálu, když se mě zeptali: can you stay here for a minute please? No mě se orosilo čelo, začlo mi tlouct srdce, protože jsem vůbec netušila, co po mě chtějí? Zeptali se mě, zda si můžu sundat sako a že by si mě chtěli ještě jednou přeměřit a převážit. Hned jsem věděla o co jde. Moje váha není úplně ideální vzhledem k mé výšce. Měřím 166 cm a vážím 67 kg. Po zvážení se mě ta paní zeptala, jak moc je pro mě složité shodit. Tak jsem odpověděla: "everything is possible if we want" na což mi odpověděla: "exactly" Zeptali se mě, zda je pro mě možné shodit 4-5 kg do nástupu na tréning, tak jsem řekla, že ano, že proto udělám maximum. Poděkovali mi a mohla jsem jít za ostatními.

Na základě tohoto kola se opět vyřazovala a já postoupila do posledního kola, což jsem absolutně nechápala.

4. kolo Final interwiu

Většinou finální pohovory probíhají po jednom, ale jelikož nás tlačil čas, chodily jsme opět ve skupinkách po pěti. Z tohoto kola jsem měla absolutně největší strach, jelikož jsem se vůbec na doporučené otázky nepřipravila, protože jsem absolutně nedoufala, že bych mohla dojít až tak daleko. Pohovor byl úplně v pohodě. V podstatě se nás na nic neptali a měli jsme hlavně my pokládat otázky, co by nás zajímalo a blablabla... Po skončení posledního kola nám bylo řečeno, že to vypadá, že na 99% nás vezmou všechny. Bylo nás 36. Byla jsem tak neskutečně šťastná. Říkala jsem si, že to není možné aby to hned na poprvé vyšlo. Dokonce nám dali i přečíst smlouvu... Když chudák můj taťka, který nakonec skejsnul v hotelu úplně celý den uviděl, že to vypadá dobře, jeli jsme domů, probírali budoucnost, doma jsme bouchli šáňo a už se jenom čekalo na mailové potvrzení s předmětem: Congratulation.

Ve středu dala agentura Meccti na Facebook pár fotek z recruitmenut se statusem, že výběrové řízení bylo úspěšné pro 34 holek.. To jsem trošku těžce polkla. Věděla jsem, že ve finále nás bylo 36, takže dvě holky nevzali... Říkala jsem si, že by to byla mega haluz, kdybych to byla zrovná já....a ono se tak stalo. Ještě ten den mi přišel email od Meccti, ale v předmětu nebylo: Congratulation, ale: Results from recruitment.
V tu chvíli se mi zhroutil svět. Byla jsem psychicky nachystaná na to, že se mi úplně změní život, že konečně vypadnu z toho malého města, z toho stereotypu a najednou se všechny tyto sny zhroutí jako domeček z karet. V tu dobu jsem zrovna byla v práci. Hned jsem řekla kolegyni, že mi není dobře, že skočím na poštu na čerstvý vzduch. Po cestě jsem se neubránila slzám. Byla jsem neuvěřitelně zklamaná, na dně a řekla jsem si, že už na žádný recruitment nikdy nepůjdu, protože na to prostě asi nemám. Vzpamatovávala jsem se cca týden. Po této době jsem se opět smířila s tím, že ještě v kanceláři nekončím a pokračuje stereotyp.

Rada pro všechny neúspěšné: nevzdávejte to!!!!! Já vím, že se mi to lehce říká, ale berte to tak, že tahle aerolinka nebyla váš osud, že na vás čeká jiná, daleko lepší a ještě akorát nenadešel ten čas. Člověk někdy musí spadnout na úplné dno. Nemůže to haluzově vyjít na poprvé. To bychom si toho úspěchu nedovedly tolik vážit.