Do třetice všeho dobrého

Po pro mě nepochopitelném neúspěchu u TVS jsem na facebookových stránkách agentury Meccti zaregistrovala konkurz pro bahrainskou leteckou společnost Gulf Air. Vůbec se mi tam nechtělo, protože jsem věděla, že tady mě už anglický test nemine.
Společnost Meccti nám zaslala nějaké podklady jak se na takové výběrko připravit, možné otázky a doporučené odpovědi atd atd... Ani jsem to neotevřela. Byla jsem si jistá, že vypadnu hned na anglickém testu, takže jsem si řekla, že nebudu ztrácet čas přípravou, protože to stejně nemá cenu. Všechny potřebné dokumenty jsem tiskla pozdě večer a ani jsem si nebyla zcela jistá, že je mám opravdu všechny. Ráno jsem vstávala brzo, abych se připravila. Takže lehký makeup, vlasy, šaty.. a vyrazila jsem. Tentokrát jsem jela sama. Už jsem si na to troufla. Naši mi popřáli hodně štěstí, tak jsem jen jak je to u mě zvykem převrátila oči, mávla rukou a šla jsem :D

Když se mi konečně podařilo zaparkovat, šla jsem k hotelu a čekala na svoji kamarádku Týnu, která přijela do Bratislavy až z Loun, což je mega štreka!!! Společně jsme vešly dovnitř a scénář byl téměř totožný jako u předcházejícího konkurzu. Registrace, usazení, představení společnosti, holek bylo zase kolem té 100vky. Hned první "disciplínou" byl anglický test.

1.Anglický test

Děcka!!!! V životě jsem nepsala primitivnější test! Jak říkám, moje AJ nic moc, gramatika mě vůbec netrápí, ale tento test právě vůbec nebyl založený na gramatice, ale na porozumění textu, což oceňuji a myslím si, že to je v pořádku. Byly tam kraťoučké články (všechny se týkaly letectví) a pod každým článkem byly 2-4 otázky  na které jsi měla odpovědět, zda to je pravda, nepravda nebo to není v článku uvedeno. Cca za 20 minut byly všichni hotoví.

2. Grooming

stejný scénář jako minule. Chodily jsme po jednom ke komisi. Vážilo se, měřilo se, po někom chtěli ukázat úsměv, nehty.... Mě jenom změřili, zvážili, řekli ať si sundám šátek jestli nemám nějaké tetování a šla jsem. Byla jsem tam cca 15 vteřin. Mezitím se vyhodnocovali Aj testy a na základě sečtení výsledku z testu + groomingu bylo první vyřazování. Začátek celého konkurzu byl cca kolem půl 10 a pvní vyřazování snad až v 13:00.
Když přišla organizátorka s papírem, vždy přečetla pár čísel a řekla jim ať se ještě vrátí za komisí, že se jich chce ještě na něco zeptat. No litovala jsem ty holky. Nikdy nevěděli proč je chtějí znova vidět a šly tam s naprostou nejistotou toho, co se bude dít. A to samotné vyhlašování čísel bylo taky hrozné. Člověk si připadá jak v Superstar a modlí se, aby při čtení čísel neuslyšel to svoje. Protože u vyhlašování vždy přečtená čísla nepostupovala.

3.Group activity

do tohoto kola nás postoupilo ještě celkem dost, takže jsme byly ve skupinkách po 5ti, ale kolik těch skupin dohromady bylo nevím. Téma: co byste dělali, kdybyste vyhráli milion dolarů a kdyby jste se chtěli setkat s někým slavným, kdo by to byl a proč. Opět jsme diskutovaly s holkama mezi sebou. Bylo to vtipné. Prvních pár vět jsme mluvily k tématu a pak se to vždy strhlo úplně někam jinam :D Ale důležitá byla řeč těla, jestli se usmíváte, jestli své kolegy posloucháte se zájmem.. V podstatě stačí jen souhlasit, sem tam něco říct, usmívat se... Hlavně neskákat do řeči a být v debatě vůdčí.
Po tomto kole se opět historie opakovala a normálně si mě zase zavolali, že: please, can you stay here for a minute? Říkám si: "ty vole to snad není pravda, co zas!!!!!!????" :D jako čekala jsem téměř jakoukoliv kravinu ale toto!!!! prej, to obočí máte vytetované nebo namalované???? Tak jsem stála jak opařená, přemýšlela jsem nejdřív jestli si dělají prdel nebo jestli to myslí vážně a pak jsem řekla, že vytetované. A ta protivná polka prej: "no ale tetování není povoleno" tak říkám, že to přece není tetování, ale permanentní makeup a že svoje přírodní obočí mám dost světlé. Tak oni prej, že: "hmmm hmmm no uvidíme. můžete jít.
Byla jsem úplně v šoku a říkám si, že kdybych měla vypadnout na AJ nebo proto, že moje BMI není úplně OK, tak v pořádku. Ale kvůli obočí, které si navíc myslím, že mám udělané velice hezky a přirozeně? No tak to by mě fakt dostalo a nebyla bych na sebe vůbec naštvaná, že jsem nepostoupila.

A zase vyřazovací kolo a čtení několika čísel, které měly jít zpět před "porotu".  A konečně výsledky. Tvl já jsem postoupila do FINÁLE!!!!!! Jenže euforii vystřídala panika. Deniso, ty si taková kráva!!! Proč ses na ty otázky vůbec nepodívala????!!!!! Měla jsem obrovské výčitky svědomí, že jsem tu přípravu tak podcenila, ale já jsem si fakt nevěřila. Byla jsem úplně na dně a vůbec se mi tam nechtělo.

4.FINAL

Jelikož nás opět tlačil čas, nechodilo se po jednom, ale zase ve skupinkách po pěti. Zeptali se nás, jestli umíme plavat, kolik je nám let a kdy bychom mohly odcestovat. Potom typická otázka proč bychom měli zaměstnat zrovna vás a jestli jsme měli nějaký konflikt se zákazníkem a jak jsme se v takové situaci zachovaly případně jak jsme ji vyřešily. To bylo vše. Neskutečně to ze mě spadlo, hned jsem se přezula do svých milovaných válenek a šla na vzduch. Jenom jsem se vrátila a zrovna pořadatelka vyhlásí moje číslo, že mám jít zpět :D no to už jsem myslela, že mě jebne. Proč mi už nedají pokoj??? Byla jsem opravdu utahaná, celý den jsem nic nejedla... Rychle jsem se tedy přezula zpět do lodiček na pořadatelku jsem hodila kabát a s úsměvem nastoupila před komisi. Tam se mě zeptali, zda bych se na ně mohla usmát. WTF???? :D tak jsem se usmála. prej: "pořááááádně" :D no tvl. tak jsem na ně vycenila ty svoje křivé zuby a šla jsem zpět. Následovalo poslední vyhlášení výsledku, kdy opravdu po těch 12ti hodinách nechcete slyšet své číslo, když už jste se dostaly tak daleko. A já to svoje opravdu neuslyšela. V okamžik, kdy pořadatelka řekla, že to je všechno, že přečetla vše. Jedna skupinka začla skákat radostí, gratulovat si, smály se.....bohužel ta druhá byla obrovsky zklamaná a já jsem absolutně věděla, jak se cítí.

Od začátku výběrka uběhlo 13 hodin a konečně jsem šťastná a naprosto unavená sedla za volant. Jak jindy miluju řízení a nikdy jsem se za volantem necítila unavená, tak tehdy poprvé se mi opravdu do jízdy nechtělo. Ale hrozně jsem se těšila domů až to řeknu našim. Schválně jsem jim celý den nevolala. Naši mi taky nevolali, protože si prej mysleli, že jsem nepostoupila a sedím s Týnou někde v hospodě :D Přijela jsem domů o půlnoci s kupou papírů v ruce. Taťka ze srandy prohodil: "doufám, že to, co máš v té ruce, je aspoň smlouva?" tak jsem mu to se suveréním výrazem v obličeji podala do ruk a reakce na sebe nedala dlouho čekat: "ty vole fakt!!!! ona má smlouvu!!!" :) Ihned šel pro šampaňské a ještě do dvou do rána jsme si povídali. Měla jsem hlad, mamka mi vystrojila úplné
hody a bylo mi úplně jedno kolik je hodin. Byl to skvělý pocit a každému ho přeji :)