neděle 30. listopadu 2014

Bangkok s Týnou, Paříž, Frankfurt s rodiči

Zdravím všechny. Ozývám se po delší odmlce. Já vím, jsem hrozná! Omlouvám se.
Od mého posledního příspěvku se nic moc zajímavého neodehrálo, ale tak samozřejmě se něco najde, takže zřejmě začnu s Bangkokem, který jsme si zažádaly společně s Týnou. Chtěli jsme ten nejdelší, ale nakonec jsme dostaly jenom 35 hodin. Ale tak mohlo to být i horší. Posádka byla jakžtakž, nemastná neslaná, takže jsem byla ráda, že tam mám jednu ze svých zpřízněných duší - Týnu.

pondělí 6. října 2014

Manila, Londýn s Káťou


Tentokrát se ozývám s delším zpožděním, ale poslední tři týdny mě zrazovala jedna elektronická věc za druhou. Začalo to počítačem, pak mobilem a skončilo to externím diskem. Ještě do teď se mi nepodařilo dát vše do pořádku, ale pracuju na tom a momentálně se nacházím v jakémsi elektronickém meziprostoru :D

sobota 13. září 2014

Čtvrt roku za námi

Nezdá se to, ale už jsem tu čtvrt roku. Uteklo to celkem rychle, ale už bych se pomalu i ráda podívala domů. Žádala jsem si o dovolenou teď v září a pak někdy v listopadu. Ale bohužel dovolenou mi neschválili. Vlastně nikomu z nás. Prej mají málo crew, takže teď prostě dovolenou dostat
nemůžeme, takže prej MOŽNÁ v listopadu.  Vůbec nemám tušení, kdy se podívám domů, ale co vím, tak že to určitě nebude v září ani říjnu.

pondělí 25. srpna 2014

A tak si lítám...

Tak konečně tři dny volno. Za těch x dní od posledního příspěvku jsem toho nalétala celkem dost. Někdy mám pocit, že mám tolik letů, že ze mě musí být po výplatě milionář, ale moje starší kolegyně mě opět sesadí z obláčku a ujistí mě, že to je normální "pracovní doba" letušky a že to není nic vyjímečného, takže miliony ať opravdu neočekávám :D

středa 13. srpna 2014

1. let - super, 2. let - super, 3. let - katastrofa

Ve středu jsem měla první let do Pákistánu. Byla jsem hrozně nervózní, ale to asi každý z nás. Nevíte co Vás čeká, jak se k vám bude chovat posádka, kam jít, kam dát kufr, jak si uvázat ten debilní modrý šátek kolem hlavy.... máte prostě pocit, že i po dvouměsíčním intenzivním tréningu nevíte absolutně nic. Naštěstí ke mě přišla Týnka dodat mi odvahu, podpořit mě a naučila mě aspoň vázat tu modrou věc kolem hlavy.