A tak si lítám...

Tak konečně tři dny volno. Za těch x dní od posledního příspěvku jsem toho nalétala celkem dost. Někdy mám pocit, že mám tolik letů, že ze mě musí být po výplatě milionář, ale moje starší kolegyně mě opět sesadí z obláčku a ujistí mě, že to je normální "pracovní doba" letušky a že to není nic vyjímečného, takže miliony ať opravdu neočekávám :D

1. let - super, 2. let - super, 3. let - katastrofa

Ve středu jsem měla první let do Pákistánu. Byla jsem hrozně nervózní, ale to asi každý z nás. Nevíte co Vás čeká, jak se k vám bude chovat posádka, kam jít, kam dát kufr, jak si uvázat ten debilní modrý šátek kolem hlavy.... máte prostě pocit, že i po dvouměsíčním intenzivním tréningu nevíte absolutně nic. Naštěstí ke mě přišla Týnka dodat mi odvahu, podpořit mě a naučila mě aspoň vázat tu modrou věc kolem hlavy.

Je to tu !! Dnes poprvé do oblak!

Toto uteklo. Myslela jsem si, že tréning bude nekonečný a ani nevím jak se to stalo, ale dneska mám svůj první let do Pákistánu. Ale vraťme se cca o týden, jelikož tento týden byl opravdu "busy".

Almost there!!!

Ahojte všichni, moc se omlouvám, že píšu po tak dlouhé době, ale opravdu nebyl čas za poslední tři týdny. Jak jsem zmiňovala v minulém příspěvku, měli jsme nejtěžší část našeho tréningu. Po pravdě, pro mě to nebylo až tak hrozné, jak se povídalo. Učili jsme se všechny možné evakuační postupy, situace, nebezpečí, bomby na palubě, jak zpacifikovat teroristu atd atd.

První měsíc za námi

Ano přesně tak, "už" je to měsíc. Ale zase se budu opakovat. Mám pocit, že jsem tu už alespoň půl roku. Nevím čím to je, ale zatím mi tu čas neutíká tak rychle, jak jsem myslela, že bude. Ale je to zřejmě tím, že procházíme tréningem, který mě moc nebaví, protože si připadám jak ve škole a škola mě nikdy moc