Manila, Londýn s Káťou

Tentokrát se ozývám s delším zpožděním, ale poslední tři týdny mě zrazovala jedna elektronická věc za druhou. Začalo to počítačem, pak mobilem a skončilo to externím diskem. Ještě do teď se mi nepodařilo dát vše do pořádku, ale pracuju na tom a momentálně se nacházím v jakémsi elektronickém meziprostoru :D

Čtvrt roku za námi

Nezdá se to, ale už jsem tu čtvrt roku. Uteklo to celkem rychle, ale už bych se pomalu i ráda podívala domů. Žádala jsem si o dovolenou teď v září a pak někdy v listopadu. Ale bohužel dovolenou mi neschválili. Vlastně nikomu z nás. Prej mají málo crew, takže teď prostě dovolenou dostat
nemůžeme, takže prej MOŽNÁ v listopadu.  Vůbec nemám tušení, kdy se podívám domů, ale co vím, tak že to určitě nebude v září ani říjnu.

A tak si lítám...

Tak konečně tři dny volno. Za těch x dní od posledního příspěvku jsem toho nalétala celkem dost. Někdy mám pocit, že mám tolik letů, že ze mě musí být po výplatě milionář, ale moje starší kolegyně mě opět sesadí z obláčku a ujistí mě, že to je normální "pracovní doba" letušky a že to není nic vyjímečného, takže miliony ať opravdu neočekávám :D

1. let - super, 2. let - super, 3. let - katastrofa

Ve středu jsem měla první let do Pákistánu. Byla jsem hrozně nervózní, ale to asi každý z nás. Nevíte co Vás čeká, jak se k vám bude chovat posádka, kam jít, kam dát kufr, jak si uvázat ten debilní modrý šátek kolem hlavy.... máte prostě pocit, že i po dvouměsíčním intenzivním tréningu nevíte absolutně nic. Naštěstí ke mě přišla Týnka dodat mi odvahu, podpořit mě a naučila mě aspoň vázat tu modrou věc kolem hlavy.

Je to tu !! Dnes poprvé do oblak!

Toto uteklo. Myslela jsem si, že tréning bude nekonečný a ani nevím jak se to stalo, ale dneska mám svůj první let do Pákistánu. Ale vraťme se cca o týden, jelikož tento týden byl opravdu "busy".